Olga Rozanova, Aleksei Kruchenykh - ilustrace k "Vesmírné válce" (1916)

Ruský futurismus

Ruský futurismus je jedním z odvětví ruské avantgardy, které převzalo pozice z Marinettiho "Futuristického manifestu".
Hlavní rysy:
- Rebelství, anarchystický světonázor, vyjádření masových nálad davu
- Odmítnutí kulturních tradic, pokus vytvořit umění, nacílené do budoucna
- Rebelie proti obvyklým normám poetické řeči, experimentátorství v oblasti rytmiky, rýmu, orientace na vyslovenou báseň, heslo, plakát.
- Hledání uvolněného, přirozeného slova, experimenty s vytvářením "zaumného" jazyka.

Do skupiny Gileya, která byla ze začátku zaměřena spíš literárně, patřily tito umělci: David Burlyuk, Vasily Kamensky, Velimir Khlebnikov, Aleksey Kruchenykh, Vladimir Mayakovsky, Michail Larionov, Natalia Goncharova, Kazimir Malevič, Olga Rozanova. Členové skupiny vydali v 1912 roce manifest "Políček obecnému vkusu", ve kterém vyzývali vyhodit Puškina, Dostojevského, Tolstého a pod. s parníku modernity.

Ruský futurismus, na rozdíl od italského, byl spíše literárním jevem, i když hodně futuristických básníků experimentovalo s výtvarným uměním. Na druhou stranu futurismus byl insprací pro řadu ruských avantgardních umělců, jako byli Michail Larionov, Natalie Gončarova nebo Kazimír Malevič. Příkladem společné práce básníků a malířů se stala futuristická opera "Vítězství nad sluncem", libretto napsal Alexey Kruchenych, dekorace vytvořil Kazimír Malevič:

Z pohledu ideologie mezi italským a ruským futurismem rovněž existovali rozdíly. Italský futurismus opěvoval militarismus, a jeho vůvce Marinetti byl osočován z šovinizmu a nenávisti k ženám. Později se Marinetti stal stoupencem italského fašismu. Mezitím pro představitelé ruského futurismu byly charakteristiské levicové a antiburžoázní postoje, řada z nich uvítala říjnovou revoluci a snažily se vyvíjet umění v revolučním duchu. V ruském futurismu je řada protiválečných děl, jako protiklad Marinettiho militarismu.

zdroj: wikipedie

Aeromalba (Aeropittura)

Aeromalba je umělecký proud v italské malbě, završující etapa "druhé vlny" futurismu. Živnou půdou pro toto hnutí se stal široký zájem veřejnosti o rozvíjící se aviaci.

Tullio Crali, Zanoření nosem do města, 1939

Tullio Crali, Akrobacie ve vzduchu

Tullio Crali, Než se rozevře padák, 1939

Tato, Spirálový let and Koloseem 

Vyňatek z "Perspektiv letu", 1929:

My, futuristi, prohlašujeme, že:

1. Měnící se perspektivy letu vytváří absolutně novou realitu, která nemá nic společného s tradiční realitou, vytvořenou pozemskou perspektivou.

2. prvky této nové reality nemají ani jeden nehybný bod a konstruují se svou věčnou proměnlivostí

3. její pozorování a zobrazení je pro umělce možné jen v tom případě, když se sám účastní letu a připojuje se k jeho rychlosti

4. Zobrazení z výšky této nové reality  vnuká hluboké pohrdání k detailům a nutnost syntetizovat a přetvářet vše

5. Všechny prvky krajiny v letu se umělci zdají:

1) Sploštělé

2) Umělé

3) Dočasné

4) Právě spadlými z nebe

6. V očích umělce, co se nachází v letu, všechny prvky krajiny se zdají více:

a) hustými, b) rozházenými c) elegantními d) grandiózními

7. Jaká koliv aeromalba obsahuje součastně dvojí pohyb- aeroplánu a ruky umělce, která pohybuje tužkou, štětcem nebo airbrushem.

8. Obraz nebo plastický komplex aeromalby musí být policentrické.

9. Brzy bude dosaženo nové plastické mimozemské duchovnosti.

Benedetta Cappa, Fortunato Depero, Gerardo Dottori, Fillìa, Filippo Tommaso Marinetti, Enrico Prampolini, Mino Somenzi and Guglielmo Sansoni (Tato)