Malířství tónů, hřmotů a vůní odmítá:
1. Všechny tlumené barvy, i ty, kterých je možno docílit přímo, bez patinování a lazurování.
2. Příliš banální cit pro samet, hedvábí, příliš jemné a měkké lidské maso, příliš bledé a zvadlé květiny.
3. Šedivé a hnědé tóny a všechny špinavé barvy.
4. Užívání čistých horizontálních a čistých vertikálních a všech mrtvých linií.
5. Pravý úhel, který se nám zdá být bez vášně.
6. Krychli, pyramidu a všechny statické formy.
7. Jednotu času a místa.
Malířství tónů, hřmotů a vůní chce:
1. Červené, červenééé, nejčervenějšííí, které křičííí.
2. Zelené, nikdy ne dost zelené, nejzelenějšííí, které vřeštííí, žluté, nikdy ne dost výbušné, žluté jako polenta, šafránově žluté, mosazně žluté.
3. Všechny barvy rychlosti, radosti, veselí, nejfantastičtějších karnevalů, šantánů a muzikálů, všechny barvy v pohybu, cítěné v čase ané v prostoru.
4. Dynamickou arabesku jako jedinou skutečnost stvořenou umělcem v hlubinách jeho senzibility.
5. Střetání všech ostrých úhlů, které jsme nazvaly úhly vůle.
6. Šikmé linie, které dopadají na mysl diváka stejně jako sluneční paprsky. A linie vzdalující se do hloubky.
7. Kouli, rotující elipsu, na hlavu postavený kužel, spirálu a všechny ostatní dynamické formy, které dokáže objevit umělcův duch.
8. Perspektivu, avšak ne jako objektivní fakt vzdalování, ale jako subjektivní proniknutí rozplývajících se nebo pevných, oblých nebo ostrých forem.
9. Všeobecně platným námětem a jediným opodstatněním existence obrazu je významovost jeho dynamické stavby (architektonický a polyfonní celek).
10. Obrácený kužel (přirozená forma exploze). šikmý válec a šikmý kužel.
11. Dva kužele střetající se hroty (přirozená forma vodní smrště), šikmé nebo ze zakřivených linií vytvořené kužele (skoky klaunů, tanečnic)
12. Lámané linie a vlnovky.
13. Elipsoidní křivky, které chápeme jako přímé linie v pohybu.
14. Linie, tělesa a světla, která chápeme jako výtvarná přepodstatnění, podle jejich charakteristické šikmosti nebo křivosti, podmíněné duševním rozpoložením malíře.
15. Ozvěny linií a těles v pohybu.
16. Výtvarný komplementarismus (ve formě a barvě), odpovídající zákonům rovnocenných kontrastů a střetávání nejvíce kontrastních barev v prizmatu. Tento komplementarismus vzniká rušením rovnováhy forem (které tím jsou nuceny k pohybu). Důsledkem je zničení protějšku těles. Tyto protějšky musíme odmítnout, protože jako dvě berly dovoluji pohyb pouze kupředu a dozadu, avšak nikoly totální pohyb, který jsme nazvali sférickým rozvinutím v prostoru.
17. Kontinuitu, simultaneitu výtvarných přepodstatnění říše nerostné, rostlinné, zvířecí a světa strojů.
18. Abstraktní výtvarné celky, totiž takové, které nevznikají z pozorování, ale odpovídají pocitům podníceným tóny, hřmoty, vůněmi a všemi neznámými silami. které nás obklopují.
Carlo Carra, Malířství tónů, hřmotů a vůní, 11.8. 1913
Žádné komentáře:
Okomentovat