Interiér s Idou v bílém křesle, 1900
Postavy u okna, kolem 1895
Postava ženy, 1888
Interiér s mladou ženou, otočenou zády (1904)
Žena, čtoucí u okna
Interiér s čtoucím mladým mužem, 1898
neděle 22. listopadu 2015
pátek 6. listopadu 2015
Figura v prostoru 2
Johannes Vermeer, Dáma stojící u virginálu, 1670-1672
Jacques Louis David, Madam Recamiérová, 1800
Jacques Louis David, Smrt Marata, 1793
Jean-Auguste-Dominique Ingres, Louise de Broglie, Hraběnka z Haussonville, 1845
Jean-Auguste-Dominique Ingres, Koupající se z Valpinconu (1808)
Edward Hopper, Ranní slunce, 1952
Edward Hopper, Žena ve slunečním světle, 1962
úterý 27. října 2015
středa 14. října 2015
Ruský futurismus
Ruský futurismus je jedním z odvětví ruské avantgardy, které převzalo pozice z Marinettiho "Futuristického manifestu".
Hlavní rysy:
- Rebelství, anarchystický světonázor, vyjádření masových nálad davu
- Odmítnutí kulturních tradic, pokus vytvořit umění, nacílené do budoucna
- Rebelie proti obvyklým normám poetické řeči, experimentátorství v oblasti rytmiky, rýmu, orientace na vyslovenou báseň, heslo, plakát.
- Hledání uvolněného, přirozeného slova, experimenty s vytvářením "zaumného" jazyka.
Do skupiny Gileya, která byla ze začátku zaměřena spíš literárně, patřily tito umělci: David Burlyuk, Vasily Kamensky, Velimir Khlebnikov, Aleksey Kruchenykh, Vladimir Mayakovsky, Michail Larionov, Natalia Goncharova, Kazimir Malevič, Olga Rozanova. Členové skupiny vydali v 1912 roce manifest "Políček obecnému vkusu", ve kterém vyzývali vyhodit Puškina, Dostojevského, Tolstého a pod. s parníku modernity.
Ruský futurismus, na rozdíl od italského, byl spíše literárním jevem, i když hodně futuristických básníků experimentovalo s výtvarným uměním. Na druhou stranu futurismus byl insprací pro řadu ruských avantgardních umělců, jako byli Michail Larionov, Natalie Gončarova nebo Kazimír Malevič. Příkladem společné práce básníků a malířů se stala futuristická opera "Vítězství nad sluncem", libretto napsal Alexey Kruchenych, dekorace vytvořil Kazimír Malevič:
Z pohledu ideologie mezi italským a ruským futurismem rovněž existovali rozdíly. Italský futurismus opěvoval militarismus, a jeho vůvce Marinetti byl osočován z šovinizmu a nenávisti k ženám. Později se Marinetti stal stoupencem italského fašismu. Mezitím pro představitelé ruského futurismu byly charakteristiské levicové a antiburžoázní postoje, řada z nich uvítala říjnovou revoluci a snažily se vyvíjet umění v revolučním duchu. V ruském futurismu je řada protiválečných děl, jako protiklad Marinettiho militarismu.
zdroj: wikipedie
Hlavní rysy:
- Rebelství, anarchystický světonázor, vyjádření masových nálad davu
- Odmítnutí kulturních tradic, pokus vytvořit umění, nacílené do budoucna
- Rebelie proti obvyklým normám poetické řeči, experimentátorství v oblasti rytmiky, rýmu, orientace na vyslovenou báseň, heslo, plakát.
- Hledání uvolněného, přirozeného slova, experimenty s vytvářením "zaumného" jazyka.
Do skupiny Gileya, která byla ze začátku zaměřena spíš literárně, patřily tito umělci: David Burlyuk, Vasily Kamensky, Velimir Khlebnikov, Aleksey Kruchenykh, Vladimir Mayakovsky, Michail Larionov, Natalia Goncharova, Kazimir Malevič, Olga Rozanova. Členové skupiny vydali v 1912 roce manifest "Políček obecnému vkusu", ve kterém vyzývali vyhodit Puškina, Dostojevského, Tolstého a pod. s parníku modernity.
Ruský futurismus, na rozdíl od italského, byl spíše literárním jevem, i když hodně futuristických básníků experimentovalo s výtvarným uměním. Na druhou stranu futurismus byl insprací pro řadu ruských avantgardních umělců, jako byli Michail Larionov, Natalie Gončarova nebo Kazimír Malevič. Příkladem společné práce básníků a malířů se stala futuristická opera "Vítězství nad sluncem", libretto napsal Alexey Kruchenych, dekorace vytvořil Kazimír Malevič:
Z pohledu ideologie mezi italským a ruským futurismem rovněž existovali rozdíly. Italský futurismus opěvoval militarismus, a jeho vůvce Marinetti byl osočován z šovinizmu a nenávisti k ženám. Později se Marinetti stal stoupencem italského fašismu. Mezitím pro představitelé ruského futurismu byly charakteristiské levicové a antiburžoázní postoje, řada z nich uvítala říjnovou revoluci a snažily se vyvíjet umění v revolučním duchu. V ruském futurismu je řada protiválečných děl, jako protiklad Marinettiho militarismu.
zdroj: wikipedie
čtvrtek 1. října 2015
Aeromalba (Aeropittura)
Aeromalba je umělecký proud v italské malbě, završující etapa "druhé vlny" futurismu. Živnou půdou pro toto hnutí se stal široký zájem veřejnosti o rozvíjící se aviaci.
Tullio Crali, Zanoření nosem do města, 1939
Tullio Crali, Akrobacie ve vzduchu
Tullio Crali, Než se rozevře padák, 1939
Tato, Spirálový let and Koloseem
Vyňatek z "Perspektiv letu", 1929:
My, futuristi, prohlašujeme, že:
1. Měnící se perspektivy letu vytváří absolutně novou realitu, která nemá nic společného s tradiční realitou, vytvořenou pozemskou perspektivou.
2. prvky této nové reality nemají ani jeden nehybný bod a konstruují se svou věčnou proměnlivostí
3. její pozorování a zobrazení je pro umělce možné jen v tom případě, když se sám účastní letu a připojuje se k jeho rychlosti
4. Zobrazení z výšky této nové reality vnuká hluboké pohrdání k detailům a nutnost syntetizovat a přetvářet vše
5. Všechny prvky krajiny v letu se umělci zdají:
1) Sploštělé
2) Umělé
3) Dočasné
4) Právě spadlými z nebe
6. V očích umělce, co se nachází v letu, všechny prvky krajiny se zdají více:
a) hustými, b) rozházenými c) elegantními d) grandiózními
7. Jaká koliv aeromalba obsahuje součastně dvojí pohyb- aeroplánu a ruky umělce, která pohybuje tužkou, štětcem nebo airbrushem.
8. Obraz nebo plastický komplex aeromalby musí být policentrické.
9. Brzy bude dosaženo nové plastické mimozemské duchovnosti.
Benedetta Cappa, Fortunato Depero, Gerardo Dottori, Fillìa, Filippo Tommaso Marinetti, Enrico Prampolini, Mino Somenzi and Guglielmo Sansoni (Tato)
Benedetta Cappa, Fortunato Depero, Gerardo Dottori, Fillìa, Filippo Tommaso Marinetti, Enrico Prampolini, Mino Somenzi and Guglielmo Sansoni (Tato)
neděle 27. září 2015
Vyňatky z manifestu futuristických malířů (2)
Malířství tónů, hřmotů a vůní odmítá:
1. Všechny tlumené barvy, i ty, kterých je možno docílit přímo, bez patinování a lazurování.
2. Příliš banální cit pro samet, hedvábí, příliš jemné a měkké lidské maso, příliš bledé a zvadlé květiny.
3. Šedivé a hnědé tóny a všechny špinavé barvy.
4. Užívání čistých horizontálních a čistých vertikálních a všech mrtvých linií.
5. Pravý úhel, který se nám zdá být bez vášně.
6. Krychli, pyramidu a všechny statické formy.
7. Jednotu času a místa.
Malířství tónů, hřmotů a vůní chce:
1. Červené, červenééé, nejčervenějšííí, které křičííí.
2. Zelené, nikdy ne dost zelené, nejzelenějšííí, které vřeštííí, žluté, nikdy ne dost výbušné, žluté jako polenta, šafránově žluté, mosazně žluté.
3. Všechny barvy rychlosti, radosti, veselí, nejfantastičtějších karnevalů, šantánů a muzikálů, všechny barvy v pohybu, cítěné v čase ané v prostoru.
4. Dynamickou arabesku jako jedinou skutečnost stvořenou umělcem v hlubinách jeho senzibility.
5. Střetání všech ostrých úhlů, které jsme nazvaly úhly vůle.
6. Šikmé linie, které dopadají na mysl diváka stejně jako sluneční paprsky. A linie vzdalující se do hloubky.
7. Kouli, rotující elipsu, na hlavu postavený kužel, spirálu a všechny ostatní dynamické formy, které dokáže objevit umělcův duch.
8. Perspektivu, avšak ne jako objektivní fakt vzdalování, ale jako subjektivní proniknutí rozplývajících se nebo pevných, oblých nebo ostrých forem.
9. Všeobecně platným námětem a jediným opodstatněním existence obrazu je významovost jeho dynamické stavby (architektonický a polyfonní celek).
10. Obrácený kužel (přirozená forma exploze). šikmý válec a šikmý kužel.
11. Dva kužele střetající se hroty (přirozená forma vodní smrště), šikmé nebo ze zakřivených linií vytvořené kužele (skoky klaunů, tanečnic)
12. Lámané linie a vlnovky.
13. Elipsoidní křivky, které chápeme jako přímé linie v pohybu.
14. Linie, tělesa a světla, která chápeme jako výtvarná přepodstatnění, podle jejich charakteristické šikmosti nebo křivosti, podmíněné duševním rozpoložením malíře.
15. Ozvěny linií a těles v pohybu.
16. Výtvarný komplementarismus (ve formě a barvě), odpovídající zákonům rovnocenných kontrastů a střetávání nejvíce kontrastních barev v prizmatu. Tento komplementarismus vzniká rušením rovnováhy forem (které tím jsou nuceny k pohybu). Důsledkem je zničení protějšku těles. Tyto protějšky musíme odmítnout, protože jako dvě berly dovoluji pohyb pouze kupředu a dozadu, avšak nikoly totální pohyb, který jsme nazvali sférickým rozvinutím v prostoru.
17. Kontinuitu, simultaneitu výtvarných přepodstatnění říše nerostné, rostlinné, zvířecí a světa strojů.
18. Abstraktní výtvarné celky, totiž takové, které nevznikají z pozorování, ale odpovídají pocitům podníceným tóny, hřmoty, vůněmi a všemi neznámými silami. které nás obklopují.
Carlo Carra, Malířství tónů, hřmotů a vůní, 11.8. 1913
1. Všechny tlumené barvy, i ty, kterých je možno docílit přímo, bez patinování a lazurování.
2. Příliš banální cit pro samet, hedvábí, příliš jemné a měkké lidské maso, příliš bledé a zvadlé květiny.
3. Šedivé a hnědé tóny a všechny špinavé barvy.
4. Užívání čistých horizontálních a čistých vertikálních a všech mrtvých linií.
5. Pravý úhel, který se nám zdá být bez vášně.
6. Krychli, pyramidu a všechny statické formy.
7. Jednotu času a místa.
Malířství tónů, hřmotů a vůní chce:
1. Červené, červenééé, nejčervenějšííí, které křičííí.
2. Zelené, nikdy ne dost zelené, nejzelenějšííí, které vřeštííí, žluté, nikdy ne dost výbušné, žluté jako polenta, šafránově žluté, mosazně žluté.
3. Všechny barvy rychlosti, radosti, veselí, nejfantastičtějších karnevalů, šantánů a muzikálů, všechny barvy v pohybu, cítěné v čase ané v prostoru.
4. Dynamickou arabesku jako jedinou skutečnost stvořenou umělcem v hlubinách jeho senzibility.
5. Střetání všech ostrých úhlů, které jsme nazvaly úhly vůle.
6. Šikmé linie, které dopadají na mysl diváka stejně jako sluneční paprsky. A linie vzdalující se do hloubky.
7. Kouli, rotující elipsu, na hlavu postavený kužel, spirálu a všechny ostatní dynamické formy, které dokáže objevit umělcův duch.
8. Perspektivu, avšak ne jako objektivní fakt vzdalování, ale jako subjektivní proniknutí rozplývajících se nebo pevných, oblých nebo ostrých forem.
9. Všeobecně platným námětem a jediným opodstatněním existence obrazu je významovost jeho dynamické stavby (architektonický a polyfonní celek).
10. Obrácený kužel (přirozená forma exploze). šikmý válec a šikmý kužel.
11. Dva kužele střetající se hroty (přirozená forma vodní smrště), šikmé nebo ze zakřivených linií vytvořené kužele (skoky klaunů, tanečnic)
12. Lámané linie a vlnovky.
13. Elipsoidní křivky, které chápeme jako přímé linie v pohybu.
14. Linie, tělesa a světla, která chápeme jako výtvarná přepodstatnění, podle jejich charakteristické šikmosti nebo křivosti, podmíněné duševním rozpoložením malíře.
15. Ozvěny linií a těles v pohybu.
16. Výtvarný komplementarismus (ve formě a barvě), odpovídající zákonům rovnocenných kontrastů a střetávání nejvíce kontrastních barev v prizmatu. Tento komplementarismus vzniká rušením rovnováhy forem (které tím jsou nuceny k pohybu). Důsledkem je zničení protějšku těles. Tyto protějšky musíme odmítnout, protože jako dvě berly dovoluji pohyb pouze kupředu a dozadu, avšak nikoly totální pohyb, který jsme nazvali sférickým rozvinutím v prostoru.
17. Kontinuitu, simultaneitu výtvarných přepodstatnění říše nerostné, rostlinné, zvířecí a světa strojů.
18. Abstraktní výtvarné celky, totiž takové, které nevznikají z pozorování, ale odpovídají pocitům podníceným tóny, hřmoty, vůněmi a všemi neznámými silami. které nás obklopují.
Carlo Carra, Malířství tónů, hřmotů a vůní, 11.8. 1913
Výňatky z Manifestu futuristických malířů (napsaného koncem února 1910) a z Technického manifestu (napsaného 11. 4. 1910)
CHCEME
1. zničit kult minulosti, posedlost starobylostí, pedantství a akademický formalismus
2. hluboce pohrdat všemi formami napodobování
3. velebit všechny formy originality, byť by byly sebetroufalejší a sebeagresivnější
4. čerpat odvahu a pýchu v nicotném nařčení z bláznovství, jímž šlehají a umlčují novátory
5. považovat umělecké kritiky za zbytečné a škodlivé
6. povstat proti tyranii slov ‚harmonie‘ a ‚dobrý vkus‘, výrazů natolik pružných, že jimi lze snadno ztrhat díla Rembrandtova i Goyova
7. vymést z ideálního pole umění všechny již otřepané motivy a náměty
8. vyjádřit a oslavit dnešní život, neustále a bouřlivě přetvářený vítěznou vědou
PROHLAŠUJEME
1. že v malířství je naprostou nutností vrozený komplementarismus, tak jako v poezii volný verš a v hudbě polyfonie
2. že je nezbytno obecnou dynamičnost vyjadřovat jako dynamický pocit
3. že ke znázornění přírody je zapotřebí upřímnosti a panenské čistoty
4. že pohyb a světlo narušují hmotnost těles
BOJUJEME
1. proti patině a glazurám, jež mají dodat obrazům starobylý vzhled
2. proti povrchnímu a elementárnímu archaismu, který se zakládá na vybarvování ploch a který redukuje malířství na nemohoucí, dětinskou a groteskní syntézu
3. proti klamnému futurismu secesionistů a nezávislých, z nichž se ve všech zemích stali představitelé nového akademismu
4. proti aktu v malířství, právě tak odpornému a skličujícímu jako cizoložství v literatuře
Boccioni, Carra, Russolo, Balla, Severini
1. zničit kult minulosti, posedlost starobylostí, pedantství a akademický formalismus
2. hluboce pohrdat všemi formami napodobování
3. velebit všechny formy originality, byť by byly sebetroufalejší a sebeagresivnější
4. čerpat odvahu a pýchu v nicotném nařčení z bláznovství, jímž šlehají a umlčují novátory
5. považovat umělecké kritiky za zbytečné a škodlivé
6. povstat proti tyranii slov ‚harmonie‘ a ‚dobrý vkus‘, výrazů natolik pružných, že jimi lze snadno ztrhat díla Rembrandtova i Goyova
7. vymést z ideálního pole umění všechny již otřepané motivy a náměty
8. vyjádřit a oslavit dnešní život, neustále a bouřlivě přetvářený vítěznou vědou
PROHLAŠUJEME
1. že v malířství je naprostou nutností vrozený komplementarismus, tak jako v poezii volný verš a v hudbě polyfonie
2. že je nezbytno obecnou dynamičnost vyjadřovat jako dynamický pocit
3. že ke znázornění přírody je zapotřebí upřímnosti a panenské čistoty
4. že pohyb a světlo narušují hmotnost těles
BOJUJEME
1. proti patině a glazurám, jež mají dodat obrazům starobylý vzhled
2. proti povrchnímu a elementárnímu archaismu, který se zakládá na vybarvování ploch a který redukuje malířství na nemohoucí, dětinskou a groteskní syntézu
3. proti klamnému futurismu secesionistů a nezávislých, z nichž se ve všech zemích stali představitelé nového akademismu
4. proti aktu v malířství, právě tak odpornému a skličujícímu jako cizoložství v literatuře
Boccioni, Carra, Russolo, Balla, Severini
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)